Letošní již 17. tábor na Liščím vrchu jsme trávili podobně jako přede dvěma lety – každá skupina měla svůj vlastní program.
Roveři a rangers: naše letošní téma by se dalo nazvat „lov svištů“. Dostávali jsme spoustu různorodých úkolů, jako třeba: zhotovit konstrukci co nejvyšší věže ze špejlí a papíru (s pomocí izolepy), stavba krytého přístřešku z přírodnin, celodenní putování po neznámém ostrově a podobně. Odměnami byly kartičky svišťů. Cílem těchto her bylo prověřit a zlepšit týmovou spolupráci.
Skautky a světlušky: Na letošní tábor jsme se těšily už od konce toho loňské. Hlavně jsme byly zvědavé, jaké bude téma celotáborové hry. To jsme se dozvěděly hned první den: po dobu tábora se z nás staly žačky antické školy. Pod vedením „paní profesorky“ jsme se zaučovaly v umění a řemeslech. Během týdne nás však navštívila i královna Alžběta, která se svými námořníky (vlačty) připlula na náš ostrov. Vyprávěla nám legendu o tomto ostrově, jak byl krásný a že teď už je z něj jenom pustina. Poprosila nás o pomoc. Ostrov jsme mohly zachránit jen tím, že najdeme poklad. Našly jsme ho poté, co jsme pomocí lektvaru uspaly profesorku. Tím jsme zachránily celý ostrov a dostalo se nám královské odměny. Jak jsme se již zmínily, Alžběta připlula se svými námořníky. A protože jsme děvčata zvědavá a zvídavá, nedalo nám to a musely jsme se s nimi seznámit – jak jinak, než hrou (fotbalové utkání). Během tábora jsme zažily spoustu dobrodružství, chvilkami i napětí, ale hlavně jsme se hodně nasmály. Díky tomu, že hry nebyly bodovány individuálně, jsme si procvičily týmovou spolupráci. Nepochybuji, že každý, kdo jde večer spát, si vzpomene na ty chvíle strávené na táboře, protože je to něco, co se nedá zapomenout…
Skauti: Na táboře jsme si užili spoustu srandy při hrách a naučili se nové věci o přírodě. V neděli jsme šli do kostela a odpoledne se bavili hraním golfu (ačkoli nikdo z nás neuměl držet hůl). V pondělí jsme hráli Člověče, nezlob se!, protože bylo opravdu velké horko, a proto se nám jedno políčko velmi líbilo. Kdo na něj stoupl, tak mu soused po levé ruce chrstl vodu do obličeje. Jej, to bylo osvěžení. Ale po hrách musí také přijít zklidnění mysli, a proto jsme skoro každý den chodili navečer na remízek, kde jsme si řekli, co se nám za ten den líbilo (to bylo snadné), a co ne (občas to bylo moc a moc těžké). Když nastala tropická vedra, že by myšlenku neudržel, vydali jsme se na koupaliště. Abychom se dostali k tématu: byli jsme samurajové. Luštili jsme japonské znaky, které byly napsané na mapě, získané při hře. Ale k tomu jsme potřebovali znalce písma z města. Ale to bylo dlouho obléháno nepřátelskou čínskou armádou, a tak jsme jim museli donést vodu, ale ta byla ta byla v jeskyni. Proto jsme museli mít zavázané oči, abychom neviděli. Takto jsme museli dojít k řece a nazpět. Po přijití k znalci písma jsme dostali několik málo znaků, ale stále jsme potřebovali další. Proto jsme za dalším museli vyjít do věže (další hra). V pondělí jsme se vydali na výpravu podle mapy, kterou jsme dostali (ta s japonskými znaky). Naše kroky vedly na Vopařilovu jedli, odtud do Borové, potom Lucký vrch, „Zpívající“ lípa, Buchtův kopec, Devět skal a poté na vlak, který nás měl dovést do Borové a odtud zpátky do tábora (zase pěšky). Cestu jsme měli zpestřenou aktivitami (minigolf, vaření ryb na ohni). Na celou „procházku jsme měli 2 dny. Další naše hra byla tak trošku na orientaci. V lese byli rozmístěny papírky, které celkově dávaly určité souhvězdí, a my jsme je museli najít. Celý zbytek tábora následovaly další hry (labyrint, velká bitva, přivolání Orakama, závěrečná hra). Poslední den jsme hráli fotbalové derby skauti vs. Vlčata. A také jsme se naučili udělat pochodeň, nebo třeba vařit v Setonově hrnci. Tábor se nám všem líbil a těšíme se na příští.
Nejmladší kluci (vlčata) trávili svůj týden jako angličtí námořníci ve službách královny Alžběty. Hned na začátku objevili starou knihovnu se svitky, které údajně nakreslil pirát, skrývající se v klášteře. Postupně všechna místa na nich zaznamenaná prozkoumali. Mnoho z nich mělo nějakou souvislost s minulostí, nebo tam čekal úkol. A tak bylo potřeba postavit novou osadu v lese, vyrobit vory k přeplutí řeky, vyluštit zprávu, polapit uprchlíka z vězení, vyrobit nové mince nebo třeba vyrazit na diplomatickou misi. Jednoho večera se blízko tábora usadila skupina pirátů. Naštěstí byli včas odhaleni a ve svých věcech měli starý deník piráta. Podle něj se v pátek všichni vydali na cestu a na jejím konci vykopali poklad.
Děkujeme Vám všem, kdo jste se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě, průběhu a ukončení tábora, zejména dětem za vytvoření krásné atmosféry plné legrace a kamarádství.